Zapojení objektu márnice do prostoru hřbitova

Při hledání základních myšlenek, ze kterých jsme vycházeli, pro nás bylo důležité hned
na začátku posoudit dvě hlediska. Stávající objekt, jeho morální a kulturně historickou
hodnotu a účel nového objektu, respektive pojmenování nového účelu. Stávajícím objektem
je márnice, která svému účelu přestala sloužit v polovině minulého století se změnou
pohřebního zákona. Objekt, který do té doby požíval status určitého pietního místa byl na
dalších 70 let používán jako skladiště. Jednoduchá vnější hmota bez výrazné zdobnosti
je uvnitř rozdělena na dvě obslužné části v návaznosti na dva oddělené vstupy, jeden z
prostoru hřbitova a jeden od přístupové cesty. Hodnotu objektu tedy spatřujeme hlavně v
hmotové paměti místa. Spolu s hřbitovní zdí je součástí vnějšího tvaru, který hřbitov obepíná
a odděluje od okolního světa. Poloha márnice (a celého hřbitova) je v rámci přilehlého
okolí a i díky terénní povaze na exponovaném místě a společně se zdí tvoří lokální
dominantu.
Hledání účelu, jeho pojmenování nebo snaha o nějakou programovou náplň je závislé na
prioritách. Museli jsme na jednu stranu dát veškeré požadavky zadavatele a na druhou
stranu objektivní potenciál místa. Snažili jsme se představit si v daném kontextu prostor,
který by zvládal malé kulturní události a současně byl místem pro kontemplaci nezatíženým
sakrální tématikou. Nakonec jsme usoudili že v tomto případě a v daném kontextu je
naší prioritou co nejvíce zjednodušit účel pouze na potřeby individuálního prožitku, který
umožní setkání pouze omezené skupině osob. Na základě této rozvahy jsme načrtli základní
představy o hmotě, vnitřním uspořádání a fungování prostoru. Hřbitov chápeme
jako komplexní celek, který je jasně oddělen od okolí hřbitovní zdí, která nám dovoluje
odložit ostatní, někdy méně podstatné věci. Je to místo kde se setkáváme s památkou na
naše blízké i sami se sebou. Chtěli bychom vytvořit prostor, kde si člověk může sednout a
možná ještě trochu více ztišit okolní vjemy, přizpůsobit ho této potřebě a vhodně propojit s
oblohou i krajinou hřbitova.

SPOLUPRÁCE: Tomáš Madro