Po dlouhé cestě vzhůru čeká na konci tunelu světlo. Ocitáme se v nekončícím prostoru zrcadlení. Kolem nás se odráží neomezené obrazy proměnlivé reality. Její deformace záleží na našem úhlu pohledu. Na našem individuálním vnímání, transformující se v závislosti na čase, prostoru a pohybu.

Žižkov byl vždy místem svérázným, osobitým, místem individualit. Stísněná čtvrť vklíněná mezi dva svahy, kde život pulzuje v rozličných frekvencích a neonovými žilami se rozlévá po ulicích.

Genius loci tohoto místa je skvělý pro svou syntézu jednotlivostí, a to je tématem našeho návrhu vyústění Žižkovského tunelu na Tachovské náměstí. Vstoupení do obrazu zkreslené reality, do čtvrti rozmanitých perspektiv, která nikdy neztratila svoje světlo.

Návrh si klade za cíl vytvoření permanentního, interaktivního uměleckého díla, které se stane součástí veřejného prostoru Tachovského náměstí. Zrcadlové stěny dostávají do jinak poměrně úzkého koridoru klesajícího k tunelu více světla, prostoru a dynamiky. Dílo interaguje s člověkem přicházejícím z Karlína stejně tak jako s chodcem či cyklistou přijíždějícím z opačného směru. Po dlouhém stoupání tunelem se prostor prosvětluje a rozšiřuje. Vyleštěné nerezové panely odrážejí nebe a světla lamp a v dálce za stěnami tvoří nekonečnou hloubku. Při klesání k bráně do tunelu z druhého směru se Žižkov loučí světelnou variací znaku Prahy 3, tři lajny uskupené do pozice „děkujeme zaplaceno“. Motiv i barva objektu může být proměnlivá a předmětem další diskuze.  Pro návrh je však důležité samotné mírné světlo, které vytváří měkký odraz a umístění světelného zdroje nad vstupním portálem, jako protiváha Karlínskému „NEBOJ“ nad opačným vyústěním tunelu. Kovové obložení je od dlažby mírně vyzdviženo o zapuštěný sokl, který zároveň případně nabízí prostor pro další instalaci nočního osvětlení.