Po dlouhé cestě vzhůru čeká na konci tunelu světlo. Ocitáme se v nekončícím prostoru zrcadlení. Kolem nás se odráží neomezené obrazy proměnlivé reality. Její deformace záleží na našem úhlu pohledu. Na našem individuálním vnímání, transformující se v závislosti na čase, prostoru a pohybu.
Žižkov byl vždy místem svérázným, osobitým, místem individualit. Stísněná čtvrť vklíněná mezi dva svahy, kde život pulzuje v rozličných frekvencích a neonovými žilami se rozlévá po ulicích.
Genius loci tohoto místa je skvělý pro svou syntézu jednotlivostí, a to je tématem našeho návrhu vyústění Žižkovského tunelu na Tachovské náměstí. Vstoupení do obrazu zkreslené reality, do čtvrti rozmanitých perspektiv, která nikdy neztratila svoje světlo.